Termín dokončení: 10.12.2004
Obdarovaný: Dětská klinika FN Plzeň
Prvního kola, které proběhlo v době od 1.10.2004 do 10.12.2004, se zúčastnilo celkem 41 dívek a žen z České republiky, Slovenska a Rakouska. Výšivky byly určeny pro “Dětskou kliniku” při Fakultní nemocnici v Plzni.
Poděkování (vyjmuto z knihy návštěv)
K předání obrázků z tohoto kola došlo 20.12 2004. Vše probíhalo za velmi příjemné a srdečné atmosféry. Vaše obrázky byly rozděleny a rozebrány staničními sestřičkami na jednotlivá oddělení kliniky. Zde budou umístěny na jednotlivých pokojích, aby dělaly radost dětem, které se zde léčí.
Zvláštní poděkování pak patří vrchní sestřičce – paní Jirkové, která se nás velice mile ujala a provedla nás celou klinikou. Celému personálu kliniky děkujeme za to, že o “naše děti” pečují s láskou a obrovským nasazením.
Vám všem, které jste poslaly svou výšivku dětem, nebo jste se zúčastnily při realizaci projektu, vám všem ze srdce děkujeme.
Osobní dojmy z předávání
Měla jsem velké štěstí, že jsem si celou tu předávku prožila “na vlastní kůži”. Musím říct, že jsem byla hrdinka až do doby, kdy jsme vyjely se Zdeničkou výtahem do šestého patra, na dětské oddělení, pak se vloudily obavy, jestli to nebude jen takové “někdo něco přinesl”. Jakmile jsme vystoupily na chodbu s bednou plnou obrázků (nebyla malá, ani lehká!), všechno opadlo. Čekala na nás vrchní sestra, paní Jirková, která se nás ujala se vším všudy! Původně byla její představa pověsit obrázky na chodbu ambulance, kudy projde denně spousta dětí, ale jak jsme se dozvěděly – a těžko se mi to chápe – tam by asi dlouho viset nevydržely. Bohužel, i na takových místech nemají někteří zábrany … a ukradnou!!!
Pak “na nás” zavolala staniční sestřičky – holky, kdybyste to viděly!!!! Jak jim svítily oči a kdyby neměly zábrany – no některé se k těm obrázkům něžně přitulily. Pak přišlo vyptávání, jak se stalo, že jsme se rozhodly něco takového uskutečnit, užaslé výrazy, že tento projekt překročil hranici Plzně (takové to: “Jé, tady je někdo z Brna a tady z Prahy a z Vyškova, jé hele Pardubice, …”. Bylo to fakt úžasný, jak si tam rozdělovaly ty obrázky pro svá jednotlivá oddělení – pro ty svoje děti. Je pravda, že tolik chvály na dvě přítomné byla pořádná porce a já na nás všechny byla fakt tak moc a moc pyšná.
Jsem si jistá, že naše obrázky budou dělat radost dětem, které tímto oddělením projdou. Viděly jsme snad všechna oddělení na klinice a celkově musím říct, že mě velmi mile překvapilo, že na dětských odděleních už nejsou podmínky tak přísné, jako byly v době, kdy jsem sama měla malé děti, ale je to nemocnice, jsou v ní nemocné děti a zaslouží si, aby byly obklopeny hezkými věcmi, které jim udělají radost. Ten největší “boom” přijde v době, kdy se pacienti budou po vánocích zase vracet na lůžková oddělení – u toho už my nebudeme, ale já jsem už dnes viděla ty dva caparty, kteří jsou na obrázcích a jejich výraz a radost mi to už vynahradily, všechna radost těch dětí, které obrázky teprve uvidí, je bonus navíc.
Všem, které jste si našly čas, obětovaly korunky a rozhodly jste se potěšit někoho dalšího, vám všem moc děkuji. Zprvu to byl můj a Snehurčin nápad, potom se proměnil v sen, jak by to bylo krásné, dotáhnout to do konce a s pomocí vás všech se nakonec sen stal realitou. Mám vás za to všechny moc ráda! :o)))
Bláža